Maminka
Kdysi bylo dítě, které se připravovalo na příchod na svět. Jednoho dne se zeptalo Boha: "Řekni mi, zítra mě posíláš na svět, ale já jsem ještě moc malé a bezmocné. Co si tam počnu?"
Bůh odpověděl: "Mezi mnoha anděli jsem pro Tebe vybral jednoho z nich. Bude na Tebe čekat a starat se, abys mělo vše. Neopustí Tě, dokud nebudeš vše umět."
Dítě odvětilo: "Tady v nebi celý den slyším zpěv, vidím úsměvy a to mi stačí, abych bylo šťastné. Neumím chodit ani neznám jazyk, kterým mluví lidé."
"Tvůj anděl Ti bude říkat nejkrásnější a nejsladší slova a s velkou trpělivostí a péčí Tě bude učit mluvit i chodit. Časem poznáš vše."
"Kdo mě bude na světě bránit před zlými lidmi?"
"Tvůj anděl Tě bude chránit, i kdyby měl riskovat svůj vlastní život. Neboj se."
Zazněla hudba, zvonečky se rozvonily a dítě poznalo, že se musí s Bohem rozloučit. Z lehka se naposled zeptalo: "Už jsem na odchodu, řekni mi prosím andělovo jméno."
"Jméno anděla je bezvýznamné, když ho budeš chtít přivolat, stačí zavolat Maminko."
Slzy ženy
Malý chlapec se zeptal maminky: "Proč pláčeš?"
"protože jsem žena," odpověděla maminka.
"Nerozumím" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani nepochopíš!"
Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všechny ženy pláčou bez důvodu", bylo všechno co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozumněl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože,proč se ženy rozpláčou tak lehce?"
Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdají starat se o svojí rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když jí její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem jí z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodntí stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to vše zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech,které nosí ,v postavě ,kterou má ,ani ve způsobu jakým si češe vlasy.krása ženy musí být v jejich očích,protože ty jsou branou k jejímu srdci,místu kde sídlí LÁSKA ...